| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Ptychoceras dittleri | Vašíček (1972), Pl. X, fig. 3 | jedinec s výrazným žebrováním proversa a retroversa, pův. č. KZ2/77 | | ZV44 | Ptychoceras meyrati | Vašíček (1972), Pl. X, fig. 1 | schránka s žebrovaným proversem a hladkým retroversem,pův.č.KN5/25 | | ZV42 | Ptychoceras morloti | Vašíček (1972), Pl. X, fig. 4 (ZV 45a); Pl. X, fig. 5. (ZV 45b) | a=část schránky s ohybem, b= otisk téhož jedince, pův. č. K5/003,063 | | ZV45 | Ptychoceras puzoianum | Vašíček (1972), Pl. VIII, fig. 3 | úplná schránka, pův. č. M5/022 | | ZV36 | Puzosia austeni | | | | p4471 | Quenstedtoceras | | | | BB441 | Rizosceras indocile | | část jádra výrazně kónické schránky | | JB420 | Rizosceras mundum | | jedna schránka ve vápnité konkreci | | JB657 | Rizosceras secans | | část jádra schránky | | JB548 | Rizosceras | | část jádra rovné schránky | | JB341 | Rizosceras | | část schránky | | VF1178 | Rizosceras | | jádro části rovné schránky | | JB476 | Rizosceras | | část jádra schránky | | JB559 | Rizosceras | | část přímé schránky | | JK7938 | Rizosceras | | pěkná schránka v bioklastickém vápenci | | VF127 | Rizosceras | | průřez schránkou s 3D vystupujícími septy | | VF133 | Rizosceras | | část schránky | | LC66 | Rizosceras | | část schránky | | JK7888 | Rizosceras | | neúplná schránka | | LC71 | Rizosceras | | část schránky | | JK7889 |
|