Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Sactoceras richteri | | část jádra rovné schránky | | JB407 |
Sactoceras richteri | | část jádra rovné schránky | | JB399 |
Sactoceras | | části schránky | | LC90 |
Sactoceras | | část jádra prohnuté schránky | | JB400 |
Sactoceras | | část jádra rovné schránky | | JB598 |
Sactoceras | | část jádra | | JB397 |
Sactoceras | | část jádra rovné schránky | | JB376 |
Sactoceras | | část izolované schránky připravené k rozříznutí (pokryté "Fričovou hmotou") | | JB667 |
Sactoceras | | část jádra provné schránky | | JB365 |
Sactoceras | | tři neúplné leštěné schránky (a-c) | | JB642 |
Sactoceras | | neúplná schránka | | LC58 |
Sactoceras | | jedna podélně rozřízlá schránka | | JB665 |
Sactoceras | | část jádra rovné schránky | | JB439 |
Sactoceras | | jádro rovné schránky | | JB383 |
Sactoceras | | jedna neúplná izolovaná schránka | | JB671 |
Sactoceras | | část jádra rovné schránky | | JB542 |
Sactoceras | | část jádra rovné schránky | | JB517 |
Scaphites geinitzi | | | | p4135 |
Scaphites geinitzi | | | | p4229 |
Scaphites geinitzi | | | | p2602 |