Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Sphooceras | | neúplné schránka | | LC81 |
Sphooceras | | část schránky | | LC126 |
Sphooceras truncatum | | neúplná schránka | | LC87 |
Sphooceras truncatum | | neúplné schránky | | LC72 |
Sphooceras truncatum | | části schránky | | LC134 |
Sphooceras truncatum | | část schránky | | LC120 |
Sphooceras truncatum | | části schránky | | LC135 |
Sphooceras truncatum | | část schránky | | LC121 |
Sporadoceras posthumum | Chlupáč (1966b), Pl. 3, fig. 5 | jádro se švy | | Ich5015 |
Spyroceras pseudocalamiteum | | fragment schránky (Koš. č. 1773) | | KOS1274 |
Spyroceras pseudocalamiteum | | | | p229 |
Spyroceras pseudocalamiteum | | | | p847 |
Spyroceras pseudocalamiteum | | | | p702 |
Spyroceras | | část jádra rovné schránky | | JB421 |
Spyroceras | | | | p1792 |
Spyroceras | | fragment schránky s povrchovou strukturou | | KOS2275 |
Spyroceras woodwardi | | Spyroceras ? woodwardi | | p218 |
Spyroceras woodwardi | | | | p834 |
Spyroceras woodwardi | | | | p504 |
Sthenoceras aduncum | | část jádra schránky | | JB460 |