| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Sthenoceras | | fragment neurčitelné brevikonní schránky | | AH323 | Sthenoceras Flower, 1957 | | velká deformovaná schránka | | AH344 | Sthenoceras Flower, 1957 | | část schránky na opačné straně vzorku | | AH426 | Stufoceras | | | | YA59 | Subprionocyclus | | zbytek schránky | | JK5946 | Suloceras pulchrum | | část jádra prohnuté schránky | | JB465 | Suloceras pulchrum | | | | p209 | Suloceras pulchrum | Manda a Turek (2011), fig. 10D | část izolované schránky se skulpturou, pozitiv | | SM344 | Suloceras pulchrum | | jádro schránky (Koš. č. 2185a,b) | | KOS1257 | Suloceras pulchrum | | část jádra rovné schránky | | JB442 | Suloceras pulchrum | | část jádra rovné schránky | | JB355 | Suloceras pulchrum | | jádro schránky (Koš. č. 2184) | | KOS1259 | Suloceras pulchrum | AD Manda a Turek (2011) | část izolované schránky se skulpturou, pozitiv | | SM348 | Suloceras pulchrum | Manda a Turek (2011), fig. 10E | část schránky se skulpturou, pozitiv | | SM345 | Suloceras pulchrum | | | | p823 | Suloceras pulchrum | | 8 cm dlouhý fragment jádra schránky | | p4715 | Suloceras pulchrum | | | | p4918 | Suloceras pulchrum | | částečně zachovaná schránka se skulpturou | | XA104 | Suloceras pulchrum | | část schránky, délka 12,5 cm (Košanovo č. 1331) | | KOS1770 | Systrophoceras rapax | | část schránky, silně poškozeno | | VF1027 |
|