| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Systrophoceras rapax | | část schránky, vnější povrch | | LC85 | Systrophoceras | | | | SM32 | Teichericeras senior | AD, Chlupáč a Turek (1983), použit při popisu | otisk schránky v hornině | | Ich5378 | Teichericeras senior | | otisk schránky v hornině | | Ich5372 | Teichericeras senior | | otisk schránky v hornině | | Ich5373 | Teichericeras senior | AD, Chlupáč a Turek (1983), použit při popisu | otisk schránky v hornině | | Ich5376 | Teichericeras senior | AD, Chlupáč a Turek (1983), použit při popisu | otisk schránky v hornině | | Ich5377 | Teichericeras senior | Chlupáč a Turek (1983), Pl. 2, fig. 2 | otisk části schránky v břidlici | | Ich5369 | Teichericeras senior | | otisk schránky v hornině | | Ich5374 | Teichericeras senior | Chlupáč a Turek (1983), Pl. 2, fig. 1 | otisk schránky v hornině | | Ich5370 | Teichericeras senior | | otisk schránky v hornině | | Ich5375 | Teicherticeras discordans | | 4 specimens (a - d) | | p6328 | Teicherticeras discordans | | otisk schránky v hornině | | Ich5336 | Teicherticeras discordans | | otisk schránky v hornině | | Ich5339 | Teicherticeras discordans | | otisk schránky | | Ich5842 | Teicherticeras discordans | | otisk neúplné schránky v hornině | | Ich5844 | Teicherticeras discordans | | otisk části schránky v hornině | | Ich5860 | Teicherticeras discordans | | otisk části schránky v hornině | | Ich5864 | Teicherticeras discordans | | otisk části schránky v hornině | | Ich5865 | Teicherticeras discordans | | otisk části schránky v hornině | | Ich5863 |
|