Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Živočichové > Mnohobuněční > Měkkýši > Hlavonožci

Hlavonožci (Cephalopoda)

      Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Tubiferoceras Hedström, 1917 SM415
Turrilites reussineum YA765
TurrilitesAD Vašíček (1992) YA2029
TurrilitesAD Vašíček (1992) YA2018
TurrilitesAD Vašíček (1992) YA2020
TurrilitesAD Vašíček (1992) YA2021
Uloceras pupusManda (2001), Pl. I, figs 4-5část schránky SM3
Umbeloceras incola Barrande, 1865 JK7444
Umbeloceras incola Barrande, 1865 JK7445
Umbeloceras incola Barrande, 1865část jádra schránkyfoto JB518
Umbeloceraspůvodní e.č. L.sp/79 SM413
Umbeloceraskus slepený ze 2 částí, původní e.č. 133 SM423
Umbelocerasčást jádra schránky JB594
Veleziceras uhligiVašíček (1972), text. fig. 19jedinec se zach. suturou, pův. č. T5/322 ZV66
Veloziceras uhligiVašíček (1972), Pl. VI, fig. 2obloukovitá schránka, pův. č. T5/106 ZV28
Veloziceras uhligiVašíček (1972), Pl. VI, fig. 1Akumulace několika jedinců, nejkoplet. je holotyp, pův. č. T5/267 ZV27
Vespoceras cingulatumčást jádra schránky JB454
Wedekindella primaChlupáč a Turek (1983), Pl. 18, fig. 11isolovaná schránka, jádro Ich5348
Werneroceras crispus p158
Wernoceras p6052

Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]