| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Bathmoceras praeposterum | | | | PP564 | Bathmoceras praeposterum | | část jádra schránky | | CW695 | Bathmoceras praeposterum | | | | PP563 | Bathmoceras praeposterum | | | | PP561 | Bathmoceras praeposterum | | část jádra schránky | | CW696 | Bathmoceras | | fragment schránky se septy, zach. v křemité konkreci | | VK106 | Bathmoceras | | výlitky apikální části sifonu schránky | | JP799 | Batmoceras complexum | | jádro schránky , kusy označeny: C 682 a, b; pozitiv a negativ | | CW1476 | Batmoceras complexum | | část jádra rovné schránky | | JB348 | Batmoceras complexum | | část jádra prohnuté schránky | | JB363 | Batmoceras | | apikální konec sifonální trubice s okolní faunou | | JP804 | Bellerophon bohemicus | | poškozené schránky různých vývojových stadií | | YA93 | Bellerophon eoanthracophylus | | | | p4608 | Bellerophon | | ulita, z části zakrytá horninou | | AH238 | Bellerophon | | malá schránka | | YA3110 | Bellerophon | zmíněn Chlupáčem (1996, str. 201) | drobná schránka | | RŠ1062 | Bohemocycloceras bohemicum | | | | p3572 | Bohemojovellania bouskai | Manda (2001), Pl. I, fig. 13-15 | část neúplné slepené schránky, pozitiv | | JB336 | Boionautilus bohemicus | | | | SM44 | Boionautilus bohemicus | | | | SM43 |
|