| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Agoniatites (Agoniatites) costulatus | | | | p6094 | Agoniatites (Agoniatites) costulatus | | | | p6101 | Agoniatites (Agoniatites) costulatus | | neg. otisk neúplné schránky v hornině | | Ich5279 | Agoniatites (Agoniatites) costulatus | AD, Chlupáč a Turek (1983), použit při popisu | otisk schránky v hornině | | Ich5275 | Agoniatites (Agoniatites) costulatus | | neúplná schránka | | Ich5766 | Agoniatites (Agoniatites) costulatus | Chlupáč a Turek (1983), Pl. 9, fig. 6 | otisk schránky v břidlici | | Ich5280 | Agoniatites (Agoniatites) costulatus | | část volné schránky | | Ich5773 | Agoniatites (Agoniatites) costulatus | | dobře zachovaná schránka v břidlici, positiv a negativ | | XA105 | Agoniatites (Agoniatites) costulatus | | | | p6096 | Agoniatites (Agoniatites) costulatus | Chlupáč a Turek (1983), Pl. 9, fig. 4 | část schránky, positiv | | Ich5281 | Agoniatites (Agoniatites) costulatus | | | | p2568 | Agoniatites (Agoniatites) costulatus | | | | p1952 | Agoniatites annulatus | Chlupáč a Turek (1983), Pl. 8, fig. 10 | část schránky v hornině | | Ich5437 | Agoniatites costulatus | | | | Ich5283 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | poškozená část schránky | | Ich5779 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | necelá schránka v hornině | | Ich5790 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | volná schránka | | Ich5267 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | části schránek | | Ich5793 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | část schránky | | Ich5792 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | volná schránka | | Ich5271 |
|