| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Cephalopoda Cuvier, 1797 | Kácha a Šarič (2009), fig. 6N (attached bryozoans) | zbytek schránky + mechovka (pozitiv, negativ), část pozitivu rozpadlá | | RŠ524 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | neúplný zbytek schránky + mechovka (pozitiv, negativ) | | RŠ553 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | pozitiv a negativ, na negativu je vidět zřetelná skulpturace | | VL1272 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | části schránek různé velikosti | | VL1591 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | část schránky | | PO108 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | fragmenty schránek | | YA3093 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | přímé schránky | | VF266 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | průřez velkou schránkou s geologickou libelou | | JK18186 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | intraklast s hlavonožcem v pyroklasticích Novoveské sopky | | JK18190 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | AD Rzehak (1910) | fragmenty schránek, pozitivy, negativy | | Ich7167 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | část schránky | | VF663 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | část schránky | | VF656 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | část schránky | | PO69 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | zbytky schránek | | VF346 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | část velké schránky | | VF339 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | část schránky | | PO77 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | část schránky | | PO55 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | část schránky | | PO56 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | neúplná schránka - fragment zřejmě rutoceratoida | | VF490 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | zbytky schránky | | PO61 |
|