| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Cephalopoda Cuvier, 1797 | | zbytek schránky + mechovka | | RŠ535 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | | | JK4445 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | část schránky | | JK8333 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | orthokonní nautiloidi | | Ich6051 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | orthokonní nautiloidi | | Ich6052 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | orthokonní nautiloidi | | Ich6033 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | zbytky schránek | | Ich6829 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | negativ části schránky | | JK6199 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | | | JK6580 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | pravděpodobně zbytky velké schránky "orthocera", rozpadlé na drobnější kusy. a-b | | PB296 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | | | | KP359 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | AD, Kříž a kol. (1986) | | | JK7621 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | AD, Kříž a kol. (1986) | | | JK7622 | Cephalopoda Cuvier, 1797 | AD, Kříž a kol. (1986) | | | JK7623 | Certoceratites gracilis | | | | Ich6330 | Certoceratites gracilis | | | | Ich6331 | Cheiloceras amblylobum | | volné schránky | | XA720 | Cheiloceras amblylobum | | volná schránka | | XA725 | Cheiloceras | | | | p4885 | Cheiloceras | | | | p4882 |
|