| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Cheiloceras | | Dvě schránky goniatitů | | PT33 | Cheiloceras subpartitum | | neúplné volné schránky | | XA717 | Cheioloceras subpartitum | | izolovaná schránka | | XA713 | Cheloniceras | Vašíček (1972), Pl. XII, fig. 1 | Silně deformovaná schránka s rozlomeným posledním závitem,p.č.M4/045 | | ZV52 | Cinctoceras agassizi (Barrande) | | část fragmokonu | | VF1285 | Cinctoceras | | malý fragment fragmokonu | | VF1278 | Clymenia annulata Münster, 1832 | Rzehak (1910), Pl. 2, fig. 2a | ulita neúplná, bez horniny | | Ich7177 | Clymenia laevigata | | otisk deformované schránky | | Ich5046 | Clymenia laevigata | | otisk deformované schránky | | Ich5045 | Clymenia laevigata | | otisk deformované schránky | | Ich5043 | Clymenia laevigata | | otisk deformované schránky | | Ich5044 | Clymenia laevigata | | otisk deformované schránky | | Ich5042 | Clymenia leavigata | Chlupáč (1966b), Pl. 3, fig. 3, 4 | jedinec se zachovaným vnějším povrchem schránky, švy, větší jedinec poškozen, nevyobrazen. | | Ich5000 | Clymenia leavigata | Chlupáč (1966b), Pl. 2, fig. 2 | a-b celý jedinec | | Ich5013 | Clymenia leavigata | | úlomek schránky velkého jedince | | Ich5001 | Clymenia leavigata | | negativ velkého jedince s částečně zachovanou schránkou | | Ich5022 | Clymenia leavigata | | část schránky | | Ich5024 | Clymenia leavigata | Chlupáč (1966b), Pl. 3, fig. 2 | a-b mladší jedinec, skulpt. jádro + negativ | | Ich5010 | Clymenia leavigata | | část schránky | | Ich5023 | Clymenia leavigata | | silně ovětralá velká schránka | | Ich5025 |
|