| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Clymenia leavigata | | jedinec se zachovaným vnějším povrchem schránky | | Ich5004 | Clymenia leavigata | | úlomek menší schránky | | Ich5017 | Clymenia leavigata | | část schránky (jádro) se švy | | Ich5018 | Clymenia leavigata | | a-b velký špatně zachvoaný jedinec | | Ich5020 | Clymenia leavigata | | část negativu s částečně zachovanou schránkou | | Ich5026 | Clymenia leavigata | | silně ovětralá schránka | | Ich5011 | Clymenia leavigata | Chlupáč (1966b), Pl. 3, fig. 1 | a-b vnitřní část většího jedince + negativ | | Ich5005 | Clymenia leavigata | Chlupáč (1966b), Pl. 4, fig. 1, 4 | část schránky (jádro) se švy. Vyobraz. úlomek 5006 - 1, 2 | | Ich5006 | Clymenia leavigata | Chlupáč (1966b), Pl. 2, fig. 1 | částečně poškozené jádro | | Ich5009 | Clymenia leavigata | Chlupáč (1966b), Pl. 2, fig. 3 | částečně v průřezu zachovaná schránka | | Ich5016 | Clymenia leavigata | | část schránky | | Ich5012 | Clymenia leavigata | | úlomek schránky | | Ich5002 | Clymenia leavigata | | špatně zachovaná schránka | | Ich5027 | Clymenia leavigata | | částečně ovětralá schránka | | Ich5008 | Clymenia leavigata | | a-b úlomek s částečně zachovanou schránkou a negativ | | Ich5019 | Clymenia | AD Rzehak (1910) | 2 ulity neúplné, bez horniny | | Ich7179 | Clymenia | AD Rzehak (1910) | fragmenty ulit | | Ich7180 | Clymenia | AD Rzehak (1910) | část malé schránky | | Ich7181 | Clymenia | | silně ovětralý průřez schránkou | | Ich5028 | Clymenia | | otisk deformované schránky | | Ich5034 |
|