| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Agoniatites (Fidelites) fidelis | | téměř úplná poškozená schránka | | Ich5262 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | část schránky | | Ich5781 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | téměř úplný jedinec | | p6093 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | volná schránka | | Ich5272 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | volná schránka | | Ich5270 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | část schránky se skulpturou | | Ich5782 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | část schránky | | Ich5794 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | leštěné podélné řezy celým jedincem a částí schránky | | p6091 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | isolovaný jedinec | | p6090 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | volná schránka | | Ich5269 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | neúplní jedinci | | p6092 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | větší schránka volného jedince | | Ich5273 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | volná schránka | | Ich5266 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | téměř celá schránka | | Ich5264 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | volná schránka | | Ich5265 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | AD, Chlupáč a Turek (1983), použit při popisu | část schránky, jádro | | Ich5260 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | části schránek ve vápenci | | Ich5780 | Agoniatites (Fidelites) fidelis | | | | p1771 | Agoniatites fulguralis | | | | p1966 | Agoniatites fulguralis | | | | p4590 |
|