| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Costidiscus microcostatus | Vašíček (1972), Pl. IV, fig. 2 | nedokonale zachovaná schránka s částí negativu, pův. č. M4/097 | | ZV19 | Costidiscus olcostephanoides | | silně deformovaná schránka | | XB246 | Costidiscus olcostephanoides | Vašíček (1972), Pl. IV, fig. 6 | neúplná schránka (podélné hrbolky na žebrech u umbiliku),pův.č.KZ2/7 | | ZV23 | Costidiscus recticostatus | Vašíček (1972), Pl. III, fig. 1 | stlačená schránka s přímými žebry,pův. č. KN8/22 | | ZV14 | Costidiscus recticostatus | | silně stlačená schránka | | XB242 | Costidiscus recticostatus | | jádro tělesně zachované schránky | | XB241 | Costidiscus recticostatus | | poškozená tělesně zachovaná schránka se suturami | | XB243 | Costidiscus recticostatus | | poškozený negativ velké schránky | | XB244 | Costidiscus recticostatus | | negativ tělesně zachované schránky | | XB245 | Crioceratites thiollierei | | stlačená schránka | | XB264 | Cumingsoceras bohemicum | | část schránky, 1 kus | | SM136 | Cumingsoceras bohemicus | | část velké schránky, pozitiv a negativ (a,b) | | SM158 | Cumingsoceras sacheri | | 6 neúplných schránek | | JB640 | Cumingsoceras | | část jádra prohnuté schránky | | JB495 | Cycloceras | | fragment schránky | | YA3097 | Cycloceras | | | | p663 | Cyrtoceras angustum | | schránky v hornině | | XA721 | Cyrtoceras angustum | | úlomek schránky | | XA724 | Cyrtoceras div. sp. | | | | YA77 | Cyrtoceras div. sp. | | | | YA127 |
|