| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
| Cyrtocycloceras nitidum | | fragment ulity | | VF967 | | Cyrtocycloceras nitidum | | část schránky | | VF1180 | | Cyrtocycloceras nitidum | | část schránky | | VF1171 | | Cyrtocycloceras nitidum | | část schránky | | VF1021 | | Cyrtocycloceras nitidum | | část schránky | | VF1172 | | Cyrtocycloceras nitidum | | část schránky | | VF1173 | | Cyrtocycloceras nitidum | | část schránky | | VF705 | | Cyrtocycloceras nitidum | | fragment schránky | | VF709 | | Cyrtocycloceras nitidum | | fragment schránky | | VF710 | | Cyrtocycloceras nitidum | | část schránky | | VF159 | | Cyrtocycloceras nitidum | | neúplná schránka + Rizoceras sp., Cardiola docens | | LC70 | | Cyrtocycloceras peccatum Marek | AD, Marek (1971) | část fragmokonu s vyvětralou sifonální trubicí | | JM6 | | Cyrtocycloceras peccatum Marek | AD, Marek (1971) | téměř úplná schránka afeb. jedince, ob. kom. tekt. deformovaný | | JM7 | | Cyrtocycloceras peccatum Marek | AD, Marek (1971) | téměř úplná schránka gerontického jedince podél. tekt. por. | | JM19 | | Cyrtocycloceras peccatum Marek | AD, Marek (1971) | téměř úplná ovětralá schránka efebického jedince | | JM28 | | Cyrtocycloceras peccatum Marek | AD, Marek (1971) | část fragmokonu s dobře zachovanou schránkou | | JM30 | | Cyrtocycloceras peccatum Marek | AD, Marek (1971) | a - spodní část fragmokonu, b - horní část fragmokonu | | JM53 | | Cyrtocycloceras peccatum Marek | AD, Marek (1971) | obývací komora s částí fragmokonu efebického? jedince | | JM54 | | Cyrtocycloceras peccatum Marek | Marek (1971), Pl. VIII, fig. 3 | shluk téměř úplných schránek efebických jedinců | | JM15 | | Cyrtocycloceras peccatum Marek | AD, Marek (1971) | téměř úplná schránka efeb. jedince | | JM36 |
|
![[ENG]](img/vlajka-english.gif)
English 
Předchozí