| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Donoceras | | část jádra prohnuté schránky | | JB360 | Duvalia lata | Uhlig (1900), Pl. I, fig. 4a-6c | rostrum | | XA71 | Endocerida Teichert, 1933 | | fragmenty jader schránek | | CW1253 | Endocerida Teichert, 1933 | | sifonální trubice | | JP802 | Eobactrites sandbergeri Barrande | | | | PP588 | Eobactrites sandbergeri Barrande | | | | PP595 | Eobactrites sandbergeri Barrande | | | | PP589 | Eobactrites sandbergeri Barrande | | | | PP593 | Eobactrites sandbergeri Barrande | | | | PP545 | Eobactrites sandbergeri Barrande | | | | PP546 | Eobactrites sandbergeri Barrande | | | | PP597 | Eobactrites sandbergeri Barrande | | | | PP586 | Eobactrites sandbergeri Barrande | | | | PP587 | Eobactrites sandbergeri Barrande | | | | PP591 | Eobactrites sandbergeri Barrande | | | | PP547 | Eobactrites sandbergeri Barrande | | | | PP594 | Eobactrites sandbergeri Barrande | | | | PP592 | Eobactrites sandbergeri Barrande | | | | PP590 | Eobactrites sandbergeri Barrande | | | | PP596 | Euciphoceras argentinae (del Valle et al., 1976) | | úplná schránka zčásti vyplněná pískovcem | | AN547 |
|