Česká geologická služba
Virtuální muzeum
Úvod  > Paleontologie > Živočichové > Mnohobuněční > Měkkýši > Hlavonožci

Hlavonožci (Cephalopoda)

      Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Euciphoceraszesílená závitová část schránky gerontického jedince s původní perletí AN553
Euciphocerasz větší části kompletní jedinec, laterálně deformovaný AN494
Eulytoceras anisoptychiumVašíček (1972), Pl. II, fig. 7fragment závitu se zřetelným žebrováním,pův. č. T5/97 ZV13
Eulytoceras phestumVašíček (1972), Pl. II, fig. 1schránka se slabě zakřiv. žebry,pův. č. V1/097 ZV9
Eulytoceras phestuma - mírně stlačená schránka, b- silněji stlačená schránka s řidšími žebry XB255
Eulytoceras phestumVašíček (1972), Pl. II, fig. 6schránka se zřetel. jemnými liniemi mezi žebry,pův. č. K5/101 ZV12
Eulytoceras raricinctumVašíček (1972), Pl. II, fig. 2malá, nedokonale zachovaná schránka,pův. č. V1/11 ZV10
Euophidioceras rudens p1365
Euophidioceras p3848
Eupachydiscus insculensisVašíček (1992), Pl. III, fig. 1 YA2031
Eupachydiscus isculensisAD Vašíček (1992), nevyobrazený kus diskutovaný na str. 169 YA2009
Euphidioceras YA130
Euryrizoceras obesum (Barrande, 1866)část jádra schránky JB624
Euryrizoceras obesum (Barrande, 1866)část jádra prohnuté schránky JB632
Euryrizoceras Foerste, 1930 YA3110
Euryrizocerina normata (Barrande, 1877)AD Manda a Turek (2009), kus použit pro měření (str. 764)neúplná schránka SM383
Euryrizocerina normata (Barrande, 1877)Manda a Turek (2009), Fig. 7G, H a Fig. 3D, G a 2 A, B, E, Fneúplná schránka se zbytky zabarvení a svalovými vtisky SM379
Euryrizocerina normata (Barrande, 1877)AD Manda a Turek (2009), měřený kus (str. 764)neúplná schránka SM381
Euryrizocerina normata (Barrande, 1877)AD Manda a Turek (2009), měřený kus (str. 764)neúplná schránka SM380
Euryrizocerina normata (Barrande, 1877)Manda a Turek (2009), Fig. 7D, E a Fig. 2C, D, G, Hneúplná schránka se zbytky zabarvení SM378
Virtuální muzeum České geologické služby, www.geology.cz, (C) Česká geologická služba, 2011 , v.0.99 [13.12.2011]