| Hlavonožci (Cephalopoda)
Hlavonožci (lat. Cephalopoda) jsou nejvýše organizovanou třídou měkkýšů se značně složitou stavbou těla. Jsou to velmi pohybliví aktivní dravci, většinou nektonní či nektobentičtí. Mají vysoce vyvinutou nervovou soustavu a další, především smyslové orgány (zárodek lebky, komorové oči se sklivcem srovnatelné s obratlovci umožňující barevné vidění) a velmi účinné orgány sloužící k lovu, zpracování kořisti, obraně i pohybu. Tělo hlavonožců je bilaterálně souměrné, rozdělené na hlavu a vakovitý trup. Noha se morfologicky modifikovala na ramena, chapadla obklopující ústní otvor a na nálevku (hyponom) sloužící k reaktivnímu způsobu pohybu. Ramena jsou vyzbrojena přísavkami či háčky. Ústa jsou vyzbrojena čelistmi, potrava je dále rozmělňována radulou. Charakteristickým znakem hlavonožců je vnější vápnitá schránka, která se u dvoužábrých stává schránkou vnitřní a je z části, nebo zcela redukovaná. Má tvar protáhlého kužele, různě prohnutého, nebo spirálně svinutého kužele. Na vrcholu schránky (apex) je zachována protokoncha (embryonální schránka), na opačném konci se nachází ústí, u některých zástupců štěrbinovitě zúžené laloky obústí. V orální (přední) části schránky se nachází velká obývací komora, v níž je umístěno tělo živočicha. Adapikální část schránky je rozdělena přepážkami (septy) na sérii plynových komor, které dohromady tvoří fragmokon (hydrostatické zařízení - plovák s regulovatelným vznosem). Všechny komory schránky jsou propojeny sifonální trubicí. Její tvar, struktury a umístění patří k významným diagnostickým znakům "loděnkovitých" hlavonožců. Linie připojení sept na stěnu schránky se nazývá sutura. U "loděnkovitých" je její průběh víceméně přímý a kolmý k ose schránky, případně je mírně zprohýbána. U amonitů je její průběh velmi složitý a rozčlenění i průběh sutury jsou důležitými diagnostickými znaky. Hlavonožci jsou výhradně mořští, stenohalinní živočichové. Vyskytují se od spodního kambria do recentu. V kambriu osidlovali teplá šelfová moře, od ordoviku pronikali i do chladnějších oblastí. Od devonu začínají pronikat i do větších hloubek (v současnosti osidlují pravděpodobně i nejhlubší části oceánů). Je známo více než 100 000 fosilních druhů. V některých geologických obdobích jejich zbytky patří mezi horninotvorné fosílie.
Euryrizocerina normata (Barrande, 1877) | AD Manda a Turek (2009), měřený kus (str. 764) | neúplná schránka | | SM382 | Euryrizocerina pulchra Manda a Turek, 2009 | Manda a Turek (2009), Fig 7 I, J | téměř úplná schránka | | SM384 | Euryzosceras | | část jádra schránky | | JB547 | Eustrephoceras sublaevigatum | | | | p2500 | Eutrephoceras sublaevigatum | | | | p4236 | Eutrephoceras sublaevigatum | | | | YA771 | Eutrephoceras sublaevigatum | | | | p4133 | Eutrephoceras sublaevigatum | | | | p2483 | Eutrephoceras sublaevigatum | | | | p2457 | Eutrephoceras sublaevigatum | | | | p5055 | Eutrephoceras sublaevigatum | | ? na kartě psané že je dvojí číslo s p. 2256 | | p4738 | Eutrephoceras sublaevigatum | | | | p4472 | Eutrephoceras sublaevigatum | | | | p4243 | Eutrephoceras sublaevigatum | | | | p4035 | Eutrephoceras sublaevigatum | | | | p4242 | Eutrephoceras sublaevigatum | | | | p2517 | Eutrephoceras sublaevigatum | | | | p2529 | Eutrephoceras subplicatum (Steinmann, 1895) | | téměř kompletní schránka, laterálně tlakově deformovaná | | AN492 | Eutrephoceras subplicatum (Steinmann, 1895) | | cca polovina schránky s téměř úplně zachovanou obývací komorou; uprostřed schránky teratologie | | AN491 | Fidelites fidelis | | část schránky | | Ich5791 |
|