• Úvod
• Paleontologie
• • Bakterie
  • Živočichové
  • • Prvoci
    • Mnohobuněční
    • • Žahavci
      • Lobopodi
      • Členovci
      • Měkkýši
      • • Mlži
        • Plži
        • Hlavonožci
        • Tentakuliti
        • Hyoliti
        • Rostroconchie
        • Chroustnatky
        • Přílipkovci
        • Kelnatky
        • Helcionellidi
      • Ostnokožci
      • Strunatci
      • Polostrunatci
      • Ramenonožci
      • Mechovky
      • Kroužkovci
      • Hlavatci
      • Archeocyáti
      • Houby
  • Rostliny
  • Ichnofosílie
  • Problematica
  • Falzifikát
• Vyhledávání paleo
• Mapové hledání
• Stratigrafie
• Minerály a horniny
• Odkazy
• Rejstřík
• Kontakty
• Mapa stránek

      Hyoliti (lat. Hyolitha) jsou skupinou organizmů s vápnitou kuželovitou schránkou, rozšířených od spodního kambria do středního permu. Tradičně se dělí do tří řádů: Hyolithida mají charakteristický výčnělek břišního okraje ústí – ligulu, Orthothecida ligulu nemají a Toxeumorphida, o nichž se toho ví nejméně, se vyskytovala pouze v pozdním paleozoiku a měla velké schránky kónického tvaru. V mělkovodním mořském prostředí byli hyoliti během kambria velmi hojní. Postupně jich ubývalo, až v permu vymizeli. Většina rodů má však jen lokální výskyt, což zřejmě dokládá jejich omezenou schopnost migrace nebo potřebu specializovaného prostředí.
O taxonomickou pozici hyolitů se vedou spory: buď je to vymřelá třída měkkýšů, nebo jde o vymřelý kmen živočichů zcela odlišný ode všech ostatních. Pro druhou možnost by svědčilo uspořádání svalů odlišné od měkkýšů (svalstvem by se hyoliti blížili spíš červům). „Měkkýší“ struktura schránky v těchto taxonomických úvahách nemusí hrát roli, vždyť podobnou schránku mají i někteří ramenonožci, kteří s měkkýši vůbec nejsou příbuzní.
Hyolithida se vyznačují výrůstkem (ligulou) na břišní straně. Jejich schránky jsou obvykle jasně rozlišeny na zploštělou břišní stranu a silněji vyklenutou stranu hřbetní. Protože okraje ústí neleží v jedné rovině, je víčko odpovídajícím způsobem prohnuto. Mezi schránkou a víčkem jsou helény – párovité zakřivené vápnité struktury, které zřejmě dospělý živočich nemohl zatahovat do schránky, ale u některých druhů snad mohly být zatažitelné v mládí. Helény mohly sloužit ke stabilizaci schránky na dně moře, možná dokonce umožňovaly živočichovi přitahovat se dopředu, ale každý takový pohyb byl pomalý a málo účinný. Zdá se, že hyolitidi obývali mořské dno a živili se usazeninou. Ligula spočívající na dně asi živočichovi umožňovala, aby se vysunul na krátkou vzdálenost, aniž by si znečistil schránku. Objevila se též hypotéza, že helény sloužily k udržení orientace ústím proti proudu, což by znamenalo, že se hyolitidi neživili sedimentem, ale filtrovali vodu. Další teorií je, že helény podporovaly tkáň sloužící podobně jako lofofor (nosič obrvených chapadélek) při dýchání nebo výživě. Na rozdíl od ortotecidů měli hyolitidi jednoduchý zažívací trakt ve tvaru U, je tedy možné, že někteří hyoliti leželi břišní stranou na dně, jiní se pohupovali vpřed a vzad, a další plavali nebo se nechávali unášet proudem. Některé druhy totiž mají poblíž vrcholu přepážku, ale jejich schránky jsou dost těžké. Je možné, že komůrky umožňovaly vznášení jen do té míry, aby živočich nezapadl do bahna.
Orthothecida: Žaludek a složitější zprohýbané střevo ortotecidů byly objeveny ve Francii již r. 1935. Další nálezy (z Čech a ze Sibiře) morfologii jejich zažívacího traktu potvrdily. Tato skupina hyolitů je charakterizována střevem uloženým na břišní straně schránky. Zprohýbaná struktura přechází na břišní (ventrální) straně v dlouhou trubici, rovnoběžnou s osou schránky. Od hyolitidů se liší tím, že nemají ligulu ani helény. Jejich víčko (operkulum) bylo menší než ústí a tudíž mohlo být zataženo na několik milimetrů do schránky. Ortotecidi jsou méně početní, ale tvarově rozmanitější než hyolitidi. Někteří mají schránku s téměř kruhovým průřezem, jiní s čtvercovým, šestiúhelníkovým, ledvinovitým či srdčitým. Biologický ani ekologický význam těchto tvarů není jasný.
Toxeumorphida: Tato skupina hyolitů se vyskytovala jen v pozdním paleozoiku v Grónsku a na Uralu. Ve srovnání s ostatními hyolity mají překvapivě velké rozměry – někteří jsou téměř půl metru dlouzí. Nepochybně byli bentičtí (žili na dně), protože je však známo málo jedinců, neví se, zda měli trvalé víčko, nebo nějaké struktury připomínající helény.

Zdroj: J. Malinky (1999)

Obr. 94: Morfologie hyolitů